Kapitola 1
Kapitola 1 : Shinigami bez zanpakuto
Malá holčička utíkala noční ulicí a za ní se hnala příšera, která vypadala jako pterodaktyl a měla uprostřed těla díru a na hlavě masku. Příšera zařvala a jako odpověď přišlo zařvání z míst, kam holčička běžela. Ta když to uslyšela se jen bezmocně svezla na zem a začal brečet.
„Hmm duše dětí jsou nejchutnější.“ Prohlásila příšera, která vyšla zpoza rohu. Měla podobu přerostlé opice a stejně jako pterodaktyl měla v hrudi díru a na hlavě masku.
Najednou se mezi ně a holčičku postavila mladá dívka v černém kimonu a s katanou v ruce, měla černé vlasy a modré oči a měřila asi něco kolem 160 cm.
„A hele Shinigami nám přišel,“ Prohlásil pterodaktyl. „A ke všemu vypadá chutně.“
„Tady jste skončily hollow!“ Prohlásila Shinigami a potočila mečem v ruce se slovy. „ Tanči Sode No Shirayuki.“ Hollow koukali na její meč jak telata na nová vrata, protože nečekali, že se změní na úplně čistou bílou s bílou stuhou.
Shinigami mávla mečem, „První tanec.“ a kolem hollow se vytvořily ledové sloupy, ve kterých zamrzli. Led začal praskat a po chvíli se rozpadly sloupy a hollow s nimi.
Shinigami se otočila a chtěla jít k holčičce, ale najednou v zádech pocítila ostrou bolest a vykašlala trochu krve. Otočila se a uviděla dalšího hollow a jak mu z pařátů odkapává krev, tenhle byl navíc extrémně chlupatý a měl nohy jako slepice a z hlavy mu vedlo chapadlo, na jehož konci měl loutku.
„Možná si vyřídila ty dva břídily, ale mě neporazíš!“ Zařval a napřáhl svojí levou ruku jeho pařáty se bleskově protáhly a probodly jí ruku, ve které držela meč.
„Grand Fisher.“ Sípavě ze sebe dostala Shinigami a přehodila si meč do zdravé ruky, než stačila udělat cokoliv dalšího letěla na ní rudá koule.
Nastala exploze a po usazení prachu bylo vidět, že se Shinigami drží sotva na nohou po obličeji jí stékala krev.
„Cero? Ale jak?“ Proletělo jí myslí.
„Sis myslela, že jsem stejný blbec jako můj bratr, který dostal na prdel od toho oranžovlasýho mam lase?“ Vysmíval se jí.
Shinigami neodpovídala v hlavě jí vířila spoustu myšlenek a začínala špatně vidět.
„To je tvůj konec Shinigami!“ Zařval Grand Fisher a rozevřel ústa, u kterých se mu začalo dělat další rudé Cero.
Shinigami zavřela oči a čekala náraz Cera ale jediné co vnímala, byl zvuk exploze tak otevřela oči a to co viděla jí ohromilo. Před ní stál podle všeho Shinigami ale nikdy ho neviděla, měl dlouhé černé vlasy do půli zad, místo klasického oblečení Shinigami měl tělo omotané obvazem a bylo vidět, že je samý sval jenom od pasu dolů měl plášť od Shinigami oblečení ale ten byl zahalen jakoby černými plameny. Z obličeje mu viděla jen oči, které rudě žhnuly tvář měl taky obvázanou. Než mohla cokoliv říct tak se ozval Grand Fisher.
„Další svačinka,“ a začal se chechtat jak blázen. „Bejt tebou tak zdrhám sice vypadáš drsně, ale nemáš zanpakuto a navrch musíš mít hodně slabí reatsu protože ho necítím.“ Pronesl sebejistě.
Až teď si uvědomila, co jí bylo tak divné na neznámém. A to že necítila vůbec žádné reatsu a že nemá zanpakuto. „Bože já tady umřu.“ Proletělo jí hlavou.
Neznámý se otočil na Grand Fishera a jenom čekal, co udělá. Ten když si všimnul, jak klidně proti němu stojí, začal na něj řvát.
„Si o sobě opravdu myslíš ty ubožáku, že mě porazíš? Mě, který snědl víc jak 900 duší a 30 Shinigami.“
„Já si to nemyslím, já to vím.“ Poprvé promluvil neznámi jeho hlas byl plný přesvědčení.
„Vážně tak to skus ty nulo!“ A při tom po neznámém zaútočil pařáty na dálku. Ale trefil jen prázdný prostor. „Cože jak to udělal?“ Prohnalo se myslí jak Shinigami tak i Grand Fishera najednou.
„Nemám čas se s tebou zdržovat.“ Ozvalo ze zpoza zad Grand Fishera ten než stihl jakkoliv zareagovat tak letěl dobrých sto metrů do vzduchu. Kde na něj už čekal neznámý a ránou pěstí ho poslal na lýbačku s asfaltem.
Shinigami nechápavě sledovala boj před sebou kde z kráteru uprostřed silnice vyletělo Cero směrem na neznámého. Ten ho jednoduše chytil do pravé ruky a hodil ho zpátky odesilateli. Nastala další exploze, a když se usadil prach bylo vidět, jak se Grand Fisher rozpadá.
Neznámý se otočil na Shinigami a poklekl před ní.
„Neusínej, mluv na mě!“ Přikázal a pokračoval. „Za chvíli tu budou tví přátelé Rukio Kuchiky.“
„Jak to že znáš moje jméno?“ Divila se Rukia. „A kdo si?“
„Já vím mnohé. A kdo jsem teď není podstatné,“ Odpověděl jí a podíval se na holčičku. „Pojď sem maličká.“ Vyzval jí.
Holčička bojácně udělala několik šouravých kroků a zastavila se.
„Neboj se, já ti neublížím.“
„Jak vám můžu věřit?“
„Nic ti neudělám, jenom tě pošlu do bezpečí.“ Pronesl uklidňujícím hlasem a přešel k holčičce a pohladil jí po vlasech pravou rukou. Na jejím čele se objevila značka, když jí Rukia uviděla, zalapala po dechu. „On tady provedl duševní pohřeb bez zanpakuto. Kdo nebo co je zač?“ Tohle a mnoho dalšího se jí honilo hlavou. Z jejího rozjímání jí vtrhl dívčí hlas.
„Rukio!“
Rukia se ohlédla po majitelce a spatřila dívku s dlouhými oranžovými vlasy, hnědýma očima, ve vlasech měla na každé straně jednu sponku ve tvaru hvězdiček. A byla velmi štědře obdařená na jistých místech těla.
Rukia chtěla něco říct něco neznámému, ale ten už tam nebyl.