Jdi na obsah Jdi na menu
 


první 4 kapitoly

Naruto a prokletí které je darem

Kapitola 1

Lesem jde mladík mu je něco kolem 15 má na sobě černé triko a oranžové kalhoty na zádech má přehozenou katanu, na obličeji má na každé tváři tři čárky jeho oči mají barvu oceánu a vlasy má žluté barvy a jsou dlouhé po ramena. Kousek před ním jde, liška černé barvy nikam nespěchají, mistr je čeká až zítra. Mladík vzpomíná na to, jak se ho ujal jeho mistr.

„Už si tu zase zrůdo!“ zařval vesničan a při tom kopnul do malého chlapce, který si jen chtěl koupit něco k snědku. „Ty hnusná malá špíno co tu ještě děláš, zmiz!“ 

Chlapec potichu zanaříká „Ale já mám hlad.“

 Vesničan začne křičet jak smyslů zbavený na chlapce nadávky a začne ho mlátit a kopat, když v tom se jako výstřelem ozvalo ledovým hlasem „To by už stačilo!“ a zároveň s tím něčí ruka zachytila ruku vesničana, ten se vztekle podívá na člověka, který mu zabránil dál mlátit chlapce a vyprskne na něj nadávku, potom se podíval na chlapce a zavrčel na něj „Ještě jsem s tebou neskončil, zrůdo.“  A naštvaně odejde, chlapec se nesměle podívá na svého zachránce, první co uviděl, byl dlouhý černý plášť se znakem jing a jang potom chlapce zaujali jeho oči a vlasy barvu očí měl šedou a vlasy byly černé. Cizinec přiklekl k chlapci, takže měl obličej ve stejné výšce jako on a zeptal se ho. „Jak se jmenuješ?“ 

Chlapec jenom potichu odpověděl „Naruto Uzumaki.“  Cizinec se usmál, to bylo poprvé kdy se na Naruto usmál někdo jiný než Hokage všichni ostatní ho jenom bijí nebo mu nadávají, ale on neví vůbec o ničem, čím by si to zasloužil, z Narutova rozjímání ho vytrhl cizinec.

„Mě říkají, mistr jinak se jmenuji Gin Uzuki.“

Najednou Naruta ze vzpomínek vytrhnul, pach krve podíval, se na lišku ta mu pohled opětovala a promluvila na něj lidskou řečí „Cítíte to taky Naruto-sama?“ Naruto jenom přikývne a obezřetně zamíří směrem, odkud jde pach krve v něm je cítit i pach spáleného lidského masa.

  O půl kilometru dál od Naruta na malé mýtince v lese banda ninju víc jak před hodinou přepadly mladé ninji z Konohy jejich cílem nebyl tým jako celek ale jejich sensei, nenadálý útok na území země ohně je zaskočil ale mladým ninjum se povedlo utéct, zatímco jejich sensei vedla zoufalý boj o čas. Bohužel pro ni i, když používala svoje gekei genkai tak byla poražena po více jak půl hodinovém boji.

 Mladou shinobi z Konohy přivázaly k zemi a podle všeho vůdce té bandy k ní přišel a potěšeně spustil. „Ale koho to tu máme, není to náhodou dědička klanu Hyuga? Mám to, ale štěstí tvoje kukadla mají velkou cenu. Držte ty mrše hlavu.“ Poslední slova směroval, na svoje kumpány ti nelenily a okamžitě jí jeden chytnul hlavu a druhý jí vpíchnul dávku drog, po kterých jí okamžitě přestaly poslouchat svaly. „Tak začneme.“ Prohlásil bodře ten, co na ní před tím mluvil. „Jo, a jestli jenom cekneš je po tobě.“  Nečekal už ani na její přikývnutí a brutálně jí vyjmul oči ale zároveň tak aby se nepoškodily a okamžitě je dal do speciálních nádobek. „Dobrá chlapi já zboží odnesu, klientovi a vy se klidně bavte.“ Dívce i, když už neviděla a bolest jí otupovala mysl, poslední věta vůdce bandy jí neunikla a jenom se v duchu modlila, aby se k ní brzo dostala pomoc z Konohy.

  Naruto se plížil stíny lesem k místu odkud cítil krev a dospěl k místu, odkud ten pach přicházel a to co uviděl, v něm probudilo čistou nenávist. Přímo před ním asi 12 ninju znásilňovalo dívku která byla celá od krve dokonce na ní zahlédl popáleniny. Se zavrčením vyšel na palouk a pronesl. „To už by stačilo!“ oni se po něm ohlédli a začali se smát. „A co nám tak uděláš, smrade ještě krok a ty krasotince prořízneme hrdlo.“ a na důkaz toho jí přiložil kunai ke krku. Naruto si odfrknul. „Tak sleduj, co vám udělám.“ A jenom hvízdnul ninja, který držel kunai u krku dívky najednou zařval, protože se mu zakousla do krku liška. Ostatní na to v šoku hleděli, ale vzpamatovali se, až ve chvíli kdy další dva padly bez hlavy k zemi. Pohlédli do Narutovích očí ty už neměli modrou barvu byly rudé, jako krev s liščí zornicí zbytku se začal zmocňovat strach dokonce jich několik proti němu poslalo pár ohnivých technik všechny ho zasáhly a už si mysleli, že mají vyhráno, jenže se zpoza ohně ozvalo „Technika ohnivé bariery.“ Všichni na to koukali jak na zjevení kolem Naruta byla pulsující bariera která začala pohlcovat oheň ve chvíli kdy zmizel i poslední plamínek tak jenom Naruto líně mávl směrem k útočníkům a pronesl „Technika odplaty.“ Do všech ninju, kteří znásilňovaly mladou dívku udeřila tlaková vlna, ale nic víc se nestalo. „To jako má být všechno!“ Začaly se Narutovi posmívat ten ale jenom bez jediného slova zastrčil katanu do pochvy a ve chvíli kdy se s cvaknutím záštita dotkla pochvy se skáceli k zemi s odseknutou hlavou.

Naruto přešel k dívce, aby jí pomohl to, co uviděl ho vyděsilo  dívka zhruba v jeho věku byla samý šrám a i popálená ale to nebylo to nejhorší. Ona neměla oči, jemně jí pohladil po hlavě, ale nereagovala. Podle všeho byla v bezvědomí, proto jí velice opatrně vzal do náručí, a co nejrychleji se rozeběhl ke svému mistrovi, aby jí pomohl.

Jenom zakrvavená mýtina se zbytky ninju a dívčiným oblečením byly připomínkou toho, co se tam odehrálo.

 

Kapitola 2

Naruto běžel lesem v náruči měl zuboženou dívku, běžel rychle protože, používal chakru k urychlení už urazil 10 km a ještě mu zbývalo urazit 3 km a ke všemu začalo pršet. Před Narutem se najednou objevilo sídlo jeho mistra, no sídlo byl to takový větší dům u jezírka a hned u domu byla zahrada z léčivých bylin, zeleninou a okrasnými květinami. Naruto vběhnul do domu a rozhlédnul se, jestli neuvidí mistra. „Mistře!!“, zavolal Naruto.

„Co se děje že tak řveš?“, ozval se jeho mistr z vedlejšího pokoje, který sloužil jako tělocvična. Naruto na nic nečekal a vřítil se tam stále držíc dívku v náruči. Gin se nadechoval, že udělá kázání o tom, že není přece třeba řvát pokaždé, když ho hledá v tak skromném domě o 5 místnostech, ale na kázání neměl ani pomyšlení když si všimnul Narutova výrazu a taky bezvládného nahého dívčího těla v jeho náruči.

„Co se jí stalo? A kdo to je?“, začal se vyptávat Naruta.

„Nevím, kdo to je. Ale znásilnili jí a upadla do bezvědomí.“, Naruto se podíval na dívku a potom na mistra a už se nadechoval, že ještě něco řekne, ale Gin ho zadržel gestem ruky.

„Na to není čas, odnes jí do svého pokoje, a umyj jí. Já hned přijdu jenom si vezmu léčivou mast, obvazy a dáme se do léčení.“, Gin jenom zaregistroval jak Naruto vystřelil z tělocvičny on sám zamířil do své pracovny a zároveň i lékárny.

Naruto vběhnul do svého pokoje kde položil dívku na svojí postel a okamžitě odběhnul do koupelny, kde do lavoru nabral teplou vodu a vzal sebou ručníky.

Gin došel k sobě do pracovny, kde byla ve zdi vestavěná skříň s různými léky a lékařským vybavením, tu otevřel a popadnul prázdnou brašnu, do které v rychlosti naházel obvazy, masti na řezné rány a popáleniny, dezinfekci a univerzální protijed s injekčním podáním. Zavřel brašnu a vydal se k Narutovi do pokoje, když tam přišel, uviděl Naruta jak zrovna umíval poslední zbytky krve z dívky.

„Tak se dáme do práce. Naruto vezmi si dezinfekci a vyčisti jí rány na těle o oční důlky se postarám já pomocí technik, potom si vezmi masti a nanes je na rány já se postarám o léčící techniky a nakonec jí obvážeme.“, vychrlil na Naruta postup toho kdo co bude dělat.

Naruto jenom přikývl a pustil se do práce pomocí tyčinky s vatou nanášel dezinfekci na rány, zatímco jeho mistr léčil zranění pomocí technik. Pracovaly potichu a rychle ale při tom velice soustředěně aby dívce ještě víc neublížily.

Najednou Gin zaklel a vrhnul se k brašně, odkud vylovil injekci s protijedem a vpíchnul jí dívce do ruky. Podíval se na Naruta a jenom mlčky ukázal na obvazy, Naruto mu jich pár podal a začaly obvazovat dívku. „Tak teď už jenom zbývá obvázat hlavu, Naruto nadzvedni jí trochu hlavu ale opatrně.“

„Ano mistře“, Naruto oběma rukama jemně nadzvedl hlavu dívky a Gin jí obvázal.

„No a teď nám nezbývá než čekat až se probere. Jo Naruto ty u ní zůstaň, kdyby se náhodou probrala tak pro mě pošly klona nebo lišku.“, prohlásil Gin, když balil zbylé věci do brašny.

Naruto jenom přikývnul, protože zrovna skládal pečetě pro klonování. Ozvalo se puf a vedle něho stály další dva Narutové. „Jeden z vás odnese zakrvené povlečení a ručníky do prádelny a druhý převleče postel.“, vydal rozkazy Naruto svým klonům a sám vzal dívku opatrně do náručí, aby mohli vykonat jeho příkazy. Dívka se začala klepat zimou, když to Naruto viděl začal si nadávat do pitomců naštěstí jeho klon převléknul postel v rekordním čase, tak jí uložil do postele a přikryl jí. Sám si ze skříně vytáhnul jednoduchou deku, kterou si položil na zem a lehnul si na ní.

Druhý den ráno se Naruto probudil a první co udělal bylo že zkontroloval dívku, ale ta stále byla mimo. Tak se vydal udělat si ranní hygienu a nasnídat se když se vrátil k sobě do pokoje tak se zrovna dívka s trhnutím probrala.

„Kde to jsem?“, zeptala se dívka zmateně, protože poslední co si pamatovala, byli zvuky boje a pak už nic.

„Jsi v bezpečí. V domě mého mistra.“, pověděl dívce Naruto a ještě dodal. „Abych nezapomněl, jmenuji se Naruto Uzumaki. A jak se jmenuješ ty?“

Dívce chvíli trvalo, než si její mozek přebral jeho slova. „J-já se jmenuji Hinata Hyuuga.“, Hinata chtěla ještě něco říct ale dřív než to stihla se ozval její žaludek.

Když to zaslechl Naruto tak se usmál. „Vydrž něco ti přinesu k jídlu.“, a vytvořil klona kterého poslal, aby sdělil mistrovi, že se Hinata probrala a zároveň aby jí přinesl něco k jídlu.

Gin byl zrovna v kuchyni, když tam přišel Narutův klon než se stihl zeptat tak na něj promluvil klon „Já jsem jenom klon Naruto mě poslal, abych vám sdělil, že se Hinata probudila a mám jí něco přinést k jídlu.“, oznámil Ginovi klon a už si to mašíroval do spíže.

Gin se tedy vydal k Narutovi do pokoje, když tam přišel a uviděl jak Naruto seděl vedle Hinaty na posteli a snažil se jí popsat, jak vypadá tak se musel pousmát. „Dobré ráno přeji, přišel jsem se podívat na našeho hosta a zároveň maroda.“, prohlásil Gin a Hinata se proti své vůli musela usmát, i když ani jednoho z nich neviděla tak jí jejich hlasy uklidňovaly.

„Naruto mohl bis chvilku počkat venku na chodbě, musím si tady s Hinatou promluvit.“, Naruto jenom přikývnul a vyšel ven.

„Jak to že znáte moje jméno?“, zeptala se Hinata Gina.

„Narutův klon mi ho sdělil. Ale k věci včera když tě Naruto přinesl si byla v bezvědomí navíc v tvém těle byl stopový jed který způsobil že nebudeš mít děti a navíc tě měl připravit i o chakru a poničit nervovou soustavu kdyby si sem dostala dřív mohl jsem tomu zabránit.“, Gin s lítostí hleděl na nevidomou dívku která, kdyby mohla by plakala.

„Co teď se mnou bude? To je mým osudem být všem jenom na obtíž?“, ptala se Hinata.

„No je tu jedna možnost jak tě vyléčit ale musíš se rozhodnout ty sama.“

„Co je to za možnost?“, z Hinaty úplně sálala zvědavost.

„Stát se Jinchuuriki.“, odpověděl jí Gin. „Jestli chceš vědět víc o tom, co to obnáší, zeptej se Naruta jenom ti řeknu tolik, jestli se pro to rozhodneš tak tady budeš muset zůstat tři roky kvůli tréninku.“, sdělil jí Gin.

„Dobře nechám si to projít hlavou. A vůbec jak se jmenujete?“

„Jmenuji se Gin Uzuki a říkají mi mistr. A teď ti sem pošlu Naruta ten ti může říct o Jinchuuriki hodně.“, Gin odešel z pokoje, kam se hned nahrnul Naruto z tácem jídla.

„Takže se proroctví začíná vyplňovat.“, řekl si sám pro sebe Gin.      

 

Kapitola 3

Naruto po tom co mistr odešel tak přinesl Hinatě snídani která se více méně skládala z pečiva, ovoce a k pití hrnek zeleného čaje. To všechno nesl na tácu, který si položil na klín, když si sednul na okraj postele. „Tak tady jsem ti přinesl snídani Hinato.“, prohlásil Naruto a při tom se podíval na Hinatu která se posadila v jeho posteli a začala rukama šmátrat kolem, aby našla jídlo. „Kdepak jestli si myslíš, že tě nechám jíst v mé posteli bez toho, že bis viděla tak na to zapomeň.“

„Ale jak se teda najím? Jestli sis nevšimnul tak jsem zraněná!“, prskala Hinata.

„No tak se nečerti. Já tě nakrmím.“, Naruto se musel smát tomu, jak se Hinata nafoukla a pohodila hlavou, až její dlouhé tmavě modré vlasy zavířili kolem jejího obličeje.

„Schválně jestli uhádneš, co jsem ti přinesl k jídlu? Jenom podle chuti.“, popichoval jí Naruto a při tom vzal kousek ovoce.

 „Otevři pěkně pusu.“, Hinata neprotestovala, protože hlad se jí zase připomněl díky zakručením žaludku. Tak poslušně otevřela pusu a Naruto jí dal do úst kousek ovoce.

„Hmm. Chutná to jako jablko.“, prohlásila Hinata po tom, co snědla kousek jídla který jí Naruto dal do úst.

„Trefa a co tohle?“, a už jí podával do úst další kousek jídla.

Takhle Naruto nakrmil Hinatu a při tom si užili dost zábavy a hlavně se Narutovi povedlo rozveselit a zároveň přinutit Hinatu aby si nedělala těžkou hlavu s tím, že nevidí. Zrovna jí dal napít čaje, když se ho zeptala.

„Naruto, můžu se tě na něco zeptat?“

„Jistě jen se ptej.“

„Víš tvůj mistr mi pověděl že je jedna možnost jak bych se mohla uzdravit.“, začala Hinata.

„Hele já nekoušu.“, prohlásil Naruto „Takže klidně do toho šlápni.“, a trpělivě pozoroval Hinatu, co z ní vypadne, když kolem ty otázky dělá cavyky.

„No já bych chtěla vědět, co jsou zač jinchuuriki a co to obnáší jím být?“, vypadlo z Hinaty

Naruto si smutně povzdechnul a bylo cítit, že nálada v místnosti šla někam k bodu mrazu.

„Pokud se nemýlím tak ti mistr nabídnul, aby ses stala jinchuuriki, jinak by ses mě na to neptala.“

Hinata jenom přikývla.

„Řeknu to jenom jednou a nebudu se opakovat tak dobře poslouchej“, začal Naruto „Jinchuuriki je člověk který má v sobě zapečetěného ocasého démona, většinou se ho démon snaží zničit a osvobodit se ale je tu možnost s ním uzavřít dohodu nebo ho porazit při uzavření dohody démon i když tě ovládne tak nenapadne ty kteří jsou ti blízcí, ale při jeho poražení můžeš využívat jeho sílu beze strachu, že by tě ovládl.“, Naruto se odmlčel, aby si urovnal myšlenky. „Je tu ještě jedna možnost říká se jí prolnutí a při něm musíš splnit několik úkolů většinou jsou spojeny se sílou vůle, bojem a schopnostmi které si určuje démon sám, taky získáš náklonost k zvířatům jehož podobu má démon zapečetěný v tobě. Tolik k tomu kdo je Jinchuuriki. A teď k tomu co to obnáší, pokud to o tobě někdo zjistí, že v sobě máš zapečetěného démona tak tě budou většinou nenávidět, stranit se tě, uvidí v tobě zbraň ne lidskou bytost a většinou to končí tím, že musíš tvrdě dřít a snažit se abys dokázala, že jsi člověk a ne démon.“, Narutův hlas byl prosycen bolestí, protože mu to připomnělo jeho dětství.

„A než se zeptáš jak to že toho o nich vím tolik, tak to je pro to že já sám jsem Jinchuuriki. Pochopím, když už se mnou nebudeš mluvit.“

„Proč bych s tebou neměla mluvit Naruto-kun?“, vypálila Hinata na Naruta, ten když slyšel, jak ho oslovila cítil že rudne rozpaky, protože ho nikdo takhle neoslovil.

„Já jen že se mnou se bavil je třetí Hokage, můj mistr, Iruka a ještě občas Itachi.“, odpověděl Naruto.

„Cože ty pocházíš z Konohy?“, divila se Hinata.

„Ano ale odešel jsem s mistrem, protože mě vesničané pořád byli a nadávali mi, a když se mě Iruka nebo Itachi zastali tak je většinou ignorovaly a pokračovaly v tom. Jenom Hokage je dokázal zarazit.“

„To muselo být strašné, já sama jsem možná neprožila takové utrpení, ale zase mě otec ustavičně ponižuje a říká mi, jak jsem ubohá nemám prakticky žádnou svobodu a až teď mi tvůj mistr nabídl možnost volby konečně mám šanci řídit svůj život, takže to klidně risknu hůř, než teď už stejně nemůžu skončit.“, vychrlila ze sebe Hinata.

Naruto na ní nevěřícně koukal protože si myslel jaký skvělí život musela mít a ona si prožila něco podobného, ale z jiného důvodu tolik pochopil z toho, co řekla. Myslí mu navíc prolétlo že když to příjme aspoň tady bude někdo další ne jen on, mistr a jeho lišky.

„Takže pokud to dobře chápu ti to riskneš i když je tu ta možnost že tě budou lidé nenávidět?“, zeptal se Naruto Hinaty.

„Ano.“, ta jednoduchá odpověď od Hinaty prostě Narutovi vrtala hlavou.

„Jen si nemysli, že to bude tak snadné každý démon má svoje osobnost.“, varoval jí Naruto

Hinata chtěla ještě něco odpovědět, když jí přerušilo zaklepání.

„Jenom jsem se chtěl zeptat, jestli chceš víc času na rozmyšlenou a jestli ses už Naruta zeptala?“, promluvil Gin.

„Ano zeptala, a i když hodně budu riskovat, že hodně ztratím klidně se stanu Jinchuuriki.“

„Můžu vědět proč ses tak rozhodla?“, zeptal se Naruto i Gin současně.

Hinata se začala smát a Naruto se k ní přidal Gin je jenom pozoroval a měl co dělat aby se nepřidal.

„Nevím něco mi říká že bych to měla udělat a navrch by mě v mém současném stavu rodina odvrhla.“, prohlásila Hinata po tom, co se uklidnila.

„Dobrá za týden provedeme zapečetění.“, sdělil Hinatě Gin, „Jo a tři roky tě bude čekat tvrdý trénink tak se na to psychicky připrav.“, a odešel.

„Upřímnou soustrast.“, sdělil Naruto Hinatě.

„Proč?“, nechápala Hinata.

„No mistr a určitě i já tě budeme prohánět, dokud nepadneš a ještě si vezmi, že se budeš muset potýkat ze začátku s démonem ale s tím ti pomůžeme aspoň k budu kdy se budeš rozhodovat jestli se ho pokusíš porazit nebo prolnout.“, řekl jí Naruto a docela se musel usmát, když z ní ucítil bojovnost místo skleslosti.

„Jak sem řekla konečně můžu rozhodovat sama za sebe konečně budu mít svobodu a za to mi i to prokletí stojí.“

„Je to prokletí i dar zároveň.“, opravil jí Naruto.

„Nechápu.“, popravdě přiznala Hinata.

„To zjistíš, až přijde čas.“

Kapitola 4

Uběhl už týden ode dne kdy Naruto přinesl zmrzačenou Hinatu do domu svého mistra dnes se z ní měla stát jinchuuriki za ten týden se z Naruta a Hinaty stali dobří přátelé Naruto se prakticky stal očima Hinaty.

Hinata seděla v Narutově posteli ztracená ve svých myšlenkách dnes večer do ní bude zapečetěn démon změní se jí život úplně od základu už žádné omezování klanem a jejím otcem který se k ní choval beztak, jako k ostatním obyčejným lidem opovrhoval jí vlastně, kdyby nebila jeho dcerou určitě by jí nechal dát na pečeť ptáka v kleci. Z jejího rozjímání jí vyrušilo odkašlání.

„Hinato měla by ses umýt,“ prohlásil Naruto. „Odvedu tě do koupelny, a jestli budeš chtít tak ti umyju záda.“

„Naruto já jsem holka víš že by to vypadalo blbě?“

„No ono ti nevadilo, když jsem tě nesl nahou až sem a pak i umyl.“

„To se nepočítá to jsem byla v bezvědomí.“ řekla důrazně Hinata.

„Já to chápu ale jak mi ráda občas připomínáš tak nevidíš a já nechci, aby ses utopila ve vaně to by byla opravdu blbá smrt,“ řekl Naruto a při pohledu na to jak si Hinata naštvaně pohodila hlavou se musel usmát. „Pokud ti vadí, že jsem kluk tak tě můžu ubezpečit, že bych si bez tvého svolení nic nezkusil.“

„Varuju tě, jestli něco zkusíš tak jsi mrtvý,“ prohlásila vražedným tónem Hinata. „Tak mě teda veď.“

Hinata se postavila vedle postele. Naruto jí vzal za ruku a vedl jí do koupelny kde jí přivedl k vaně no vaně spíš bazének zapuštěný do země.

„Tak jsme tady,“ prohlásil Naruto který podíval se na Hinatu a dostal šílený nápad popadl Hinatu do náruče a rozešel se k okraji bazénku. „Tak jo deme se koupat.“

„Naru-“ začala Hinata, ale dál se nedostala, protože se ozvalo šplouchnutí. Hinata pořád cítila, že je v Narutově náruči už si v jednu chvíli myslela že jí hodí do vody, ale ne ten cvok sní do ní rovnou skočí. „Naruto už ti někdo řekl, že jsi cvok?“

„To mi neříkáš nic nového,“ prohlásil Naruto a spustil Hinatu do vody. „No chtěla si soukromí tak ho budeš mít musím se jít převléct a ne že se zkusíš utopit.“

„Neboj se.“

Naruto odešel k sobě kde si vzal suché kalhoty zrovna ve chvíli kdy si je natahoval se z ničeho nic ocitl před zlatou bránou za kterou na něj koukala devítiocasá liška.

„Copak potřebuješ Kyyubi?“ optal se Naruto

„Jenom ti chci oznámit, že se blíž tvoje předposlední zkouška na prolnutí a tou bude mě za tři roky porazit.“ Líně sdělil Narutovi Kyyubi.

„Takže mám tři roky na to abych se připravil úžasný to sis vymyslel naschvál?“

„Měl bys jít už tu jsi deset minut a za dvacet musíš dovést Hinatu ke svému mistrovi doufám, že dostane někoho mírného.“

„U vás démonů má někdo mírnou povahu? Tak to bych chtěl vidět.“ Odfrkl si Naruto

„Věř mi, že takový Gobi no Houkou  je pohodář a dá se sním docela vyjít teda, pokud mu něco nepřeletí přes čumák nebo Sanbi no Isonade tomu je zase všechno jedno a navrch je to lenoch. A běž už.“

Naruto se probral a podíval se na budík ten krátký pokec s Kyyubim mu zabral skoro čtvrthodiny a za další čtvrthodinu se začne se zapečetěním. Naruto si povzdechem navlékl na sebe černé kalhoty a Hinatě vzal oblečení, které přinesl jeho mistr skládalo se z prostých černých kalhot a krátkého trička stejné barvy a vydal se do koupelny.

O patnáct minut, dva trapasy a jeden kopanec do holeně později.

„Naruto nebudu se tě ptát proč kulháš protože na to není čas,“ řekl Gin a přenesl svojí pozornost z Naruta na Hinatu. „Naruto prosím tě pomoz Hinatě sem na oltář.“

„Ano mistře.“

„Ničeho se neboj Hinato všechno dopadne dobře nejdřív Naruto použije techniku na obnovení tvého zraku může jí použít jen člověk s obrovskou zásobou chakry což znamená jinchuuriki protože kdyby se o ní pokusil obyčejný ninja tak zemře,“ Gin se odmlčel, aby nabral dech „Potom do tebe zapečetím Gobiho no Hoku a když se nevyskytnou žádné problémy tak si s tebou a Narutem promluvím.“

„Rozumím, mistře.“ Odpověděla Hinata.

Gin se jen usmál a kývnul na Naruta.

„Hinato možná to bude bolet.“ Varoval jí Naruto když jí sundával obvaz z hlavy.

Hinata jenom přikývla a zatnula zuby zatímco Naruto začal dělat ohromné množství pečetí.

Z Naruta se začala uvolňovat rudá chakra a obalovala mu ruce které přiložil Hinatě ke spánkům.

„Technika prozření z temnoty.“ Vyslovil název techniky Naruto a odpal vyčerpáním na zem kde okamžitě usnul.

Hinata začala sténat bolestí bylo to jako když jí někdo píchal jehly do obličeje poblíž očí najednou ucítila obrovskou bolest vykřikla a omdlela.

Gin s úsměvem sdělil do prázdna „Tak a teď můžeme začít Gobi.“ A začala z něho stoupat několika barevná chakra.

Naruto pomalu přicházel k sobě něco ho tížilo na hrudi tak otevřel oči a to co uviděl mu vyvolalo mírný úsměv sloužil totiž jako polštář Hinatě která spokojeně spala a bez obvazu kolem hlavy se zavřenýma očima. „Vypadá jako anděl.“ Pomyslel si Naruto.

Hinata se zavrtěla a pomalu otevřela jedno oko když shledala že jí světlo nepíchá po takové době strávené ve tmě se líně usmála. Najednou si uvědomila, že leží na něčem měkkém. Pootočila hlavou a zjistila, že se dívá do usměvavé tváře mladého muže s modrýma očima. „Naruto?“ zeptala se opatrně Hinata.

Naruto s úsměvem sledoval, jak se Hinata na něj začala otáčet a když na něj upřela pohled trošku ho zaskočilo ale jeho úsměv nezmizel. Aby odpovídal Hinatě na tu prostou otázku na to neměl náladu ale spíš jí měl chuť překvapit tím že jí sdělí jakou barvu mají její oči. „Dobré ráno červeno očko.“

„Dobré-“ Začala Hinata, ale pak se zarazila, když jí došlo, jak jí oslovil. „Cos myslel tím červeno očko?“

„Podívej se do zrcadla.“ Poradil jí Naruto.

Hinata tedy vstala a až teď si uvědomila, že spala na Narutově hrudi začala se červenat, ale byla příliš zvědavá, jestli mají její oči opravdu jinou barvu. „Naruto kde je koupelna?“

„Na co ve skříni je zrcadlo.“ Odpověděl jí Naruto.

Hinata tedy otevřela jedinou šatní skříň a podívala se do zrcadla vestavěného ve dveřích. To co uviděla jí zarazilo její oči vypadaly jako u všech lidí z klanu Hyuuga ale byl tu jeden rozdíl místo býlích byly červené a v místech kde je zornice byly úplně rudé.

Z přemýšlení jí vytrhlo, až když v zrcadle uviděla za sebou stát Naruta.

„Za tu barvu můžu asi já, protože jsem musel použít Kyyubiho chakru.“

„V tobě je devítiocasá liška?“ Hinata nemohla pořád uvěřit tomu, že má znovu oči a znovu se podívala do zrcadla.

„Vadí ti to?“

„Ne nevadí, vždyť já mám v sobě pětiocasého.“

Naruto se začal smát. Hinata se na něj nechápavě podívala a tak jí převyprávěl to co mu Kyyubi včera řekl o Gobim a Sanbim.

Hinata se začala smát a Naruto si nemohl pomoct a hodil po ní polštář v tu chvíli se rozpoutala polštářová bitva.

Gin vešel do pokoje, a když uviděl Naruta a Hinatu jak po sobě hází polštářem a u toho se smějí tak se musela pro sebe usmát.

„Koukám, že je tady docela veselo.“

   Naruto i Hinata přestaly vést svojí bitvu.

„Mistře včera jste říkal, že nám něco povíte.“ Řekl Naruto.

„Kuli tomu jsem sem přišel, jedná se totiž o proroctví.“

„Jaké proroctví a o čem?“ Zajímala se Hinata.

„Proroctví o dvou pravých mistrech.“

„Jak pravých?“ Nechápali Naruto a Hinata

„Hergot nepřerušujte mě,“ řekl Gin. „Takže můj mistr mi kdysi řekl tohle proroctví. Chlapec a dívka každý vyrostl jinak však osud podobný mají on od narození proklet jest ona však slepotou bude poznamenána. Dobrovolně však příjme stejné prokletí jako chlapec. Oni změní prokletí dar a zároveň osvobodí ty jenž byli před nimi prokleti. Budou čelit zlu a předsudku lidí budou mít sílu k záchraně světa nebo jeho uvrhnutí do naprosté tmy,“ Gin se na ně podíval. „A já věřím, že se začíná pomalu naplňovat.“

Naruto a Hinata se nevěřícně koukali na Gina.

První se vzpamatoval Naruto. „Dobře takže nás rozhodně nečeká nudný život.“

„Zítra ti Hinato, začne výcvik a Naruto tobě taky naučíš se lékařské techniky.“

Gin se smíchem odcházel protože Narutův výraz stál za všechny peníze.

 (tvářil se totiž, jako když mu přímo před nosem sníte ramen. :D)