Jdi na obsah Jdi na menu
 


První tři kapitoly

9. 5. 2011

 

Prolog
Vesmírnou prázdnotou proplouvá majestátní terranský bitevní křižník třídy Venegance s výsostnými znaky UED a stříbrným písmem je na přídi napsáno jméno lodi Archangel.
Na velitelském můstku momentálně sedí u panelu 3d projekce muž, v kožené bundě a obyčejných riflích což je proti předpisům a má nohy hozeny na panel a čte si knihu takže mu není vidět do obličeje, má dlouhé černé vlasy s býlím pramenem po pravé straně. Najednou se nad ním ozve odkašlaní a poté příkrým hlasem na něj někdo spustí „Tohle není hospoda a ani vaše místo vy budižkničemu. Okamžitě opusťte tohle stanoviště a vraťte se do podpalubí odkud jste přitáhnul!“ Muž s zpoza knihy zavrčí jednoduché odpal a ani nevzhlédne, což dotyčný který se na něj obořil špatně nese načež začne na muže schovaného za knihou řvát „Co si o sobě vůbec myslíte vy napodobenino vojáka dete do hlášení za neuposlechnutí rozkazu a porušení subordinace!!!“ muž mu odpoví opět stejně odpal a ani nevzhlédne. Zbytek posádky na můstku zaraženě sleduje mladičkého důstojníka rudnoucího vzteky.
Mladý důstojník se nadechuje, že začne opět řvát, když v tom příkazník ohlásí „Kapitán na můstku.“ Kapitán Archangela je žena dosti vysoká rozhodně je vyšší než příkazník který postává tak aby měl neustále na očích vchod na můstek, a to je co říct když měří 179cm, kapitán má dlouhé do copu spletené blond vlasy, jemný obličej a zelené oči. Její pohled se zastaví na mladičkém důstojníkovi a chlapíkovi schovaného za knížkou a povzdechne si, během toho jí  v myslí proletí myšlenka na to že už by se generál měl začít chovat, tak jak se patří na jeho postavení a netrápit nováčky v posádce. 
Mladičký důstojník když spatřil kapitána se pro sebe usmála a myslí si jak to kapitán tomuhle rádoby vojákovi nandá a už se za ní žene aby ho kapitánovi nahlásil, kapitán vida že se k ní žene mladší poručík tak si pomyslí že jí tohle generál dělá naschvál. „Madam chci nahlásit neuposlechnutí rozkazu a porušování subordinace členem posádky můstku.“ tak a je to tady proletí tahle myšlenka skoro každému hlavou a pár lidí usilovně předstírá že kašlou jak se snaží zadržet smích. Když to vidí kapitán tak se kysele usměje „Předpokládám že se jedná o toho knihomola u projekčního panelu že?“ 
„Ano madam.“ 
Kapitán si povzdechne „Nechte to plavat poručíku“ poručík se tváří velice nechápavě „Ale madam on se chová jako by mu to tady patřilo“ poručík zní velice ublíženě a to už taktický důstojník nevydrží a vybouchne smíchy. Poručík má absolutně nechápaví a ublížený výraz, tak se nad ním kapitán smiluje „ Víte poručíku ono mu to tu podle sledu velení patří.“ Nad nechápavým výrazem poručíka se začíná už usmívat i ona. „Madam já to nechápu.“ 
„Pak vám mám tu čest představit generála Thomase Gryfina“ poručík se najednou začal tvářit zděšeně.
Zmiňovaný generál konečně spustil knihu a tím odhalil svůj ostře tvarovaný obličej, čokoládově hnědé oči a jizvu přes celou pravou polovinu obličeje. „Poručíku já vás neukousnu. Máte totiž štěstí že jsme se ještě nepotkali takže vás to omlouvá a vítejte na palubě.“ Načež se generál roschechtá a pár členů posádky exploduje smíchem. Kapitán se podívá na poručíka „ Jestli vás to uklidní tak zatím každý noví člen posádky mu sedl na špek, ale to neznamená že to na vás nezkusí znovu. Je to totiž jeho obvyklá zábava.“
Poručík usoudil že je na čase se nenápadně stáhnout někam do stínu a nebít pro tuto chvíli středem pozornosti.
Kapitán se podívala na generála pohledem peklo proti mně hadr. „ Pane vy jednou na ten svůj smysl pro humor dojedete“
„Už se stalo, kdybych si neudělal srandu z admirála tak bychom nedostali tak zajímaví úkol“ Kysele poznamenal generál. „Takže kapitáne mohli bychom zahájit brifing?“
„Zajisté generále určitě jim to chcete povědět vy že ano? „ Thomasovou myslí prolítla myšlenka na to že z tohle se nevykroutí holt neměl jí naštvat a stejně miluje brífinky.
„Dobrá takže se přesuneme do brifingovky.“
„Ano generále, poručíku máte hlídku.“ 
„Rozkaz madam mám hlídku.“ Ozvalo se od zkroušeného poručíka.
Generál se zvedl a zamířil si to přímo do bifinkové místnosti vedle můstku a za ním si několik jedinců z posádky můstku vyzvedalo svou výhru ze sázky na nebohého poručíka.
Když to viděl poručík zrudnul rozpaky.
V brifinkovce byl zatím jen přítomen vykoný důstojník Archangela bělovlasý komandér s nezvyklou barvou očí totiž žlutou, při vstupu generála a kapitána se na ně podíval při pohledu na kamenný pohled kapitána se kysele usmál. „To už si zase někoho znemožnil Jizvo?“
Thomasovi při tomhle oslovení zacukal sval poblíž levého oka. „Kolikrát jsem ti říkal bělovlásku ať mi tak neříkáš?“ 
Ha a má to Thomas věděl že tohle oslovení přímo nesnáší, kapitán se v duch usmála zná tyhle dva ještě z doby kdy Thomas byl jen poručík a Jerry „Bělovlásek“ Andariel jen pilot výsadkového člunu a ona byla v té době nejlepší stíhací pilot, všichni tři se poznali při operaci poslední uder šlo o zničení posledních zergu v soustavě Jalta byl to masakr přišli o 8 křižníků ona byla sestřelena ale měla štěstí že poblíž byl Thomas se svojí jednotkou ale když je měl vyzvednout transportér tak ten byl zničen v atmosféře a jenom díky Jerrymu který patřil a stále patří mezi nejšílenější piloty to přežily, někteří tvrdí že vlasy mu zbělaly při zahraném letu. „ No tak kluci nehádejte se“ než ji stihl z těch dvou cokoliv odpovědět tak se otevřel průchod a dovnitř začaly proudit důstojnici .
Thomas počkal než se všichni usadí a pak spustil. 
„Takže naše mise je následující nedávno se v blízkosti sektoru 12 objevila warp trhlina vědci provedli mnoho měření a poslali do ní hromadu sond takže víme že se skrz ní dá někam dostat a to někam je náš úkol proletět trhlinou získat údaje z druhé strany, zjistit jestli tam nejsou potvory typu zerg nebo jestli odtamtud nehrozí jiné nebezpečí. V sektoru 12 se na palubu nalodí banda vědců tak se nato připravte taky nám zredukují pozemní jednotky o 50% a ze zbylých 50% přijdeme ještě tak o 30% zkušených lidí a nahradí je zelenáči.“ někdo potichu zaklel no co jemu se to taky nelíbilo ale dokáže s tím žít no aspoň budou mít poprvé pro všechny vojáky CMC obleky. „Budu potřebovat aby jste vypracovaly intenzivní výcvikový plán pro zelenáče, a taky dostaneme experimentální generátor štítu takže budeme mít víc jak měsíc na to abychom ty zelenáče mohly pořádně prohnat. A ještě něco všichni se budete chovat slušně k té hromadě civilu co zamoří tuhle loď zbytek vám teď poví kapitán.“
Kapitán se podívala na Thomase a potom na zbytek lidí v brifinkovce a spustila. Thomas ji vůbec neposlouchal a přemýšlel o tom že jestli se něco podělá tak se budou víc muset spolehnout na Archangela než na pozemní síly, ještě štěstí že tahle hromada šroubu má skvělou posádku a hlavně skvělou velitelku Michel Henkeova. Vrátil se myšlenkami zpátky do přítomnost a doufal že si dělá zbytečné obavy. 

 

Sektor  12

V tělocvičně na Archangelovi prakticky všichni co tam byli sledovaly cvičný souboj generála a kapitána beze zbraně. Thomas vedl uder levou rukou na hlavu Michel ta však pohotově blokovala jeho uder a sama provedla výkop pravou noho na jeho pravé koleno, jenže jeho koleno už tam nebylo protože odskočil od Michel a pokusil se ji podkopnout nohy z otočky při zemi, Michel však Thomasův útok vykryla tím že nadskočila a provedla vlastní proti útok tím že ještě ve výskoku zamířila svůj kop na jeho levé rameno. Thomas ji však chytil nohu a strhnul jí na zem ale najednou Thomas letěl vzduchem protože Michel ho nabrala druhou nohou tak silně že neudržel rovnováhu a spadnul na záda, Michel toho využila a rychle se překulila do dřepu a přiložila mu malíkovou hranu levé dlaně ke krku. Thomas se na ní podíval a uznale pokýval hlavou „Dobře bod pro tebe Miky, to tě naučil seržant Jacson?“ Michel se jenom usmála a na souhlas přikývla. Thomas si odfrkl a zaujal obrané postavení a čekal co Michel udělá.

Po pul hodině se Thomas vracel do své kajuty s několika modřinami po celém těle ale Michel na tom byla stejně, no kdy se vám naskytne příležitos třísknout o zem generálovým zadkem že? Michel si určitě na něm ventilovala vztek za včerejšek, měl čekat že se ho pokusí zmlátit do kulatý krychle za ten fórek co provedl poručíkovi, obzvláště když spolu takhle trénují už od doby kdy se stal generálem a Archangel se stal jeho vlajkovou lodí. U dveří generálovy ubikace stál mariňák na stráži když uviděl Thomase tak zasalutoval on mu jenom kývnul na pozdrav a zapadnul dovnitř. Rozhlédnul se po své ubikaci a s povzdechem ze všeho nejdřív se vydal do ložnice a odtamtud do sprchy, za čtvrt hodiny byl zpátky a zasedl k počítačovému terminálu a začal se prokousávat nudným hlášením velitelů jednotek o bojové připravenosti. Myslí mu prolétla myšlenka že on to má ještě v pohodě jednou měl možnost vidět čím se musí prokousávat Jerry a Miky, on to má stokrát jednoduší aspoň zatím až mu zítra seberou polovinu vojáků a dalších 30% nahradí úplní zelenáči tak to bude horší. Když tak o tom uvažuje vždyť ani neví koho mu sebraly. Z přemýšlení ho vytrhnula ikonka která ohlašovala novou zprávu od jeho náčelníka štábu, odkliknul ji a při pohledu na záhlaví si odfrknul. Návrhy na povýšení u jeho pozemních sil začal to teda pročítat a u každého navrhnutého vojáka si nechal vyvolat záznamy o jeho službě pod jeho velením.

Po dalších třech hodinách měl hotové všechna hlášení i návrhy na povýšení a výcviku, všechno co podepsal, něco změnil tak to odeslal svému písaři aby  nechal vypracovat potřebné dokumenty, on sám si to zamířil do své ubikace aby se vyspal protože ho bude čekat od zítřka velmi náročný měsíc bude se svou velitelskou skupinou prohánět zelenáče aby jim vymlátil z palice ty nesmysli kterýma je otravovaly v základním výcviku.

***

Tichou ubikací se neslo jenom chrápání když tu začal pípat budík na hodinkách co měl Thomas na ruce ten jen velice neochotně otevřel svoje oči a podíval se na svoje hodinky. „Cože teprve je půl pátý!“ Z warpu vystoupí až za dvě hodiny, takže muže buď to si přispat hodinku a nebo jít na můstek.

Po pěti minutovém rozhodování vyhrála možnost můstek, tak vstal a převleknul se do své pracovní uniformy a vydal se na můstek. Na můstku byly většinou mladí důstojníci pro které je noční hlídka dobrým způsobem jak si nechat připsat do záznamu několik hodin strávených na můstku, Thomas přišel ke kapitánskému křeslu aby se podíval kdo má hlídku a byl docela překvapen že jí má mladičký poručík z něhož si vystřelil.

Poručík byl hluboce zabrán do dění na pobočném displeji a Thomas mu nakukoval přes rameno aby viděl co ho tak zaujalo že nezaregistroval příchod generála na můstek a ani to že někdo stojí zezadu u křesla. To co uviděl ho dost potěšilo ale přeci jen by si měl i při simulaci souboje dvou lodí všímat víc okolí na můstku, proto si odkašlal a zcela normálním hlasem promluvil. „Dobré ráno poručíku.“ Chudák nečekal že někdo na něj promluví ze zadu a tak nadskočil v křesl což vypadalo docela komicky. Poručík se rozzlobeně otočil že seřve toho člověka co ho vyděsil ale jeho zlost zmizela ještě rychleji když uviděl kdo na něho promluvil. „Ehm dobré ráno pane. Docela jsem se vás leknul.“

„To nic já vás za to že jste mě nezaregistroval nekousnu, jenom jsem si všimnul že jste zrovna dokončil simulaci souboje dvou lodí.“

„Ano pane, vadívám to snad? Nikde jsem nečetl že by to bylo zakázané během hlídky provádět svoje cvičení?“

„To opravdu není ale měl byste se taky trochu věnovat svému okolí…“ Thomas si očima vyhledal jmenovku poručíka našitou na uniformě a v přečetl si jeho jméno. „…pane Alexandre“

Poručík se zatvářil trochu zahanbeně když si uvědomil že mu generál naznačuje to že k němu došel aniž by si ho všimnul.

„Nic si z toho nedělejte, každému se to může stát. Pokračujte“ a Thomas si to zamířil k oknu na předku můstku aby se pokochal krásou warpu, celé barevné spektrum se před jeho očima různě proplétalo a tvořilo neuvěřitelné obrazce. Ztratil pojem o čase a docela ho překvapilo když mu za zády promluvila Michel. „Dobré ráno pane. Doufám že jste se vyspal dobře?“

Thomas se pro sebe kysele usmál a než odpověděl tak si v duchu jednu vlepil za to že sám káže vodu ale pije víno. „Dobře Miky děkuji za optání a co ty?“

„Já jsem spala jako kotě, pane“ a přitom se musela pro sebe smát když uviděla astrogátora protočit oči v sloup nad, jejich divadlem které se odehrává denodeně. No co je to takový jejich zvyk a na téhle lodi je to tradice kterou zavedl již její první kapitán a nikdo se neodváži jí zrušit i když některým to připadá trapné ale ona ví svoje a Thomas je generál s velkým G on svoje lidi vede a oni jsou ochotni jít za ním klidně do pekla.

Thomas začal potichu počítat od deseti k nule a ve chvíli kdy dospěl k nule na můstek vešel Jerry, který se po můstku rozhlédl a zamířil k Thomasovy a Michel. Oba je pozdravil a oni mu jen kývli v odpověď protože věděli jak nesnáší formální odpovědi.
Najednou se ozval hlas kormidelníka který oznamoval že za pět minut jsou na místě cesty.

***

O pět minut později v sektoru dvanáct se ve vesmírné černotě několikrát zablesklo nezaměnitelné znamení že něco vystupuje z warpu, bitevní stanice přešly na druhý stupeň pohotovosti a to samé celá flotila i když na palubách znali předpokládaný přílet všech svých vlastních lodí, tak nikdo nehodlal riskovat. Jednou jedinkrát se stalo že v okamžik kdy měla přiletět loď na opravy v soustavě Rysa se místo ní objevila pirátská eskadra a než stihla tamní mobilní a stacionární obrana přejit na plný bojový stav tak piráti stihly poškodit silně orbitální obranu a vyrabovat jedno orbitální skladiště. Dodnes nikdo nepřišel na to jak mohly získat bitevní křižníky třídy dobyvatel se kterými provedli nálet.

Do normálního prostoru se objevil bitevní křižník a počítače ho označily žlutou barvou neidentifikované jednotky, po několika minutách přeblíkl na zelenou která symbolizuje spřátelenou jednotku.

***

Na palubě Archangela zatím bylo provedeno skenování oblasti a taktický důstojník překvapením hvízdnul. „Co se děje Adame?“ okamžitě se zajímala Michel.

„No madam na rovinu podle všeho tu jsou 8 a 3 flotila ale to není všechno dokonce je tu eskadra Zemně“

Několik lidí překvapeně zíralo na taktického a u pár jedinců málem spadla čelist na podlahu, Není se čemu divit pomyslel si Thomas, vždyť na staré Zemi vždycky chtěli mít nad vším kontrolu ale tohle je už vážně trošku moc vždyť, eskadra Země má velikost dvou flotil, tím pádem se z tohohle místa stává strategický cíl sám o sobě ale je jasné že nehodlají riskovat.

Protože nikdo neví co by se mohlo vyřítit z poza warp trhliny, a vůbec kde je.

Ve chvíli kdy mu to proletělo myslí jí spatřil, obrovský výr který hrál všemi barvami a kolem rozmístněny platformy s laserovými bateriemi a u nich 8 flotila.

„No doprdele.“ Prohlásil někdo a Thomas si právě říkal že promluvil za něj.

Odlet

Sektor 12 o měsíc později.

Thomas si prohlížel poslední výsledky cvičení pozemních jednotek. Nedosahovaly jeho představ ale rozhodně, to bylo o hodně lepší než první cvičení, se zelenáči. Při té vzpomínce se kysele usmál, neboť se ti takzvaní mariňáci málem postříleli sami a to je co říct ke všemu cvičnou municí. Když to viděl tak nevěděl jestli má dřív brečet nebo se smát jak šílenec. Nebo když ty zelenáče poslali dobít postavení jeho velící skupiny, tak měli při tom cvičení prakticky 100% ztráty to tady ještě nebylo aby deset lidí nakopalo zadek 790 mariňákům. A ani jeho zbylí vojáci kteří nebyli vyměněni, tak nedopadli zrovna slavně jednoho trefil zelenáč zezadu do hlavy, no vypadal dosti zajímavě zelenou pleš nevidíte zrovna každý den.

Taky do smrti nezapomene na jejich xichty po tom co přišle do hangáru k výsadkovým letounům ve své zbroji, ty zelenáči zřejmě čekali starýho dědu který sotva stojí a jim tam napochoduje ghost s generálskou hodností. Jak hledaly sví čelisti po podlaze a někteří se dokonce štípaly do rukou aby se přesvědčily že se jim to nezdá, tak z toho chytali výtlem i lidi z posádky Archangela. A dalším šokem pro ty mladý bylo to že není starej dědek ale že vypadá tak na 25, ve skutečnosti je mu ale 40 i když na to nevypadá. Kdysi se ho na to zeptala Michel jakto že vypadá tak mladě a při tom je starší než ona a Jerry. No včera dostali odpověď všichni na lodi, podstoupily genetickou terapii prodloužení života, kterou vymysleli vědci UED kůly prodloužení produktivního věku obyvatelstva většiny planet ale stále je všechny přežije aspoň o deset let, on sám už není čistě člověk, při jeho úplně první misi byl ozářen prastarým artefaktem po Xel’Nazých (děs tohle skloňování), málem ho to zabylo ale jeho psi síly jsou od té doby i při použití implantátu na omezení pořád v indexu PI 9+ což ho řadí k jednomu z nejsilnějších ghostů, zároveň doktoři zjistily že se jeho regenerace o něco zrychlila a jeho stárnutí se pro změnu zpomalilo. Díky vzorkům jeho tkáně dokázali přijít na to jak zpomalit stárnutí ale je v tom háček. Aby to bylo úspěšné musí být dotyčný mladší 35 let.

Z jeho myšlenek ho vytrhl zvonek ohlašující návštěvu, ťuknul do tlačítka pro otevření průchodu na svém terminálu a dovnitř vstoupila Michel a v závěsu za ní vrchní inženýr kterému nikdo neřekne jinak než Šklíba to protože pořád má vytlemený výraz takže vypadá jako sjetej po drogách ale není tomu tak prostě zastává názor že se všechno má řešit z úsměvem. „Copak potřebujete?“ spustil Thomas, Michel se Šklíbou se po sobě podívaly a Michel kývla na inženýra který spustil. „ Jde o to pane že ten slavný experimentální štít je děsný žrout energie a to je ten problém nemůžeme použít Yamato dělo a zároveň štít.“

Thomas jen přikývnul že rozumí „Můžu předpokládat že vás napadlo řešení?“

„Bohužel pane jediné spolehlivé řešení je další reaktor ale stihly jsme s vydatnou pomocí tady kapitána udělat docela krásnou improvizaci která nám dovolí jeden výstřel z Yamata“ inženýr se odmlčel aby dodal víc dramatičnosti.

„Šklíbo nenapínejte mě a koukejte to vybalit ať vím na čem jsem už jen to že nebudeme moct použít Yamato spolu se štítem je blbá zpráva, pak mi tu vesele oznámíte že to pude ale dramaticky se odmlčíte. To fakt nesnáším.“

Michel se rozesmála a při pohledu na Thomasův velice neutrální pohled rychle zmlkla.

„No jde o to že jsme ještě se spolupráci s místní loděnicí namontovaly k Yamatu kondenzátory energie takže tím získáváme vlastně další záložní zdroj který se dá využít k použití Yamata a nebo při výpadku reaktoru můžeme díky tomu klidně použít warp motory“ Šklíba vypadal že je hrdý sám na sebe.

„Vskutku jednoduché a elegantní řešení. No jestli je to všechno můžete jít Šklíbo potřebuji ještě mluvit tady z kapitánem“

Když to Michel slyšela tak jí jenom myslí proletělo že jí teď přerazí za to její tlemení.

Thomas se pro sebe v duchu usmál ale na sobě to nedal znát.

„Co jste to se mnou, chtěl probrat pane?“ začala opatrně Michel.

„No vlastně jsou to dvě věci. Za prvé zítra v 8:00 vyrážíme skrz trhlinu už je to oficiálně rozhodnuto a ta druhá řekněme že vím že dnes máš narozeniny“ při tom když to říkal mu v očích pohrávali veselé jiskřičky.

„Ty jsi to řekl zbytku posádky?!“

Thomas jenom přikývl a Michel zaúpěla „To né. To znamená že na mě číhají s tou pitomou písničkou, víš zatraceně dobře že nesnáším tu písničku!“

Thomas když viděl jak se začíná čertit tak se jenom smál „Tobě se to směje Tome ale já ti to jednou oplatím i s úroky.“

„Naděje umírá poslední. A kdyby něco můj nápad to není vymysleli to mariňáci co byli převeleni ještě jsou na stanici a připravily pro tebe oslavu tak se nezlob.“

Michel překřížila ruce na prsou a nakvašeně pozorovala Thomase. Než stihl Thomas cokoliv dalšího říct tak se otevřel průchod a dovnitř vešel Jerry z úsměvem se podíval na Michel a pak na Thomase, Thomas se postavil a jenom na Jerryho kývnul, Michel došlo o co se jedná bohužel pro ní neměla kam utéct, Jerry ji popadl z leva a Thomas zprava a postavily jí na nohy. „Takže de se a žádný odmlouvání“ prohlásil s úsměvem Thomas a spolu s Jerrym napůl nesli napůl vlekly vzpouzející Michel směr přechodoví tunel a staniční bar, kde na ní čekalo několik lidí.

***

Michel seděla ve svém kapitánském křesle a pozorně sledovala jak se symbol její lodě pomalu sune k místu odkud vstoupí do warp trhliny a při tom se snaží zůstat v klidu, Thomase viděla jak si opět čte knížku, Jerryho jak se sklání nad panelem navigace a jedinou civilní osobu která fascinovaně hledí skrz okno na warp trhlinu, doktorka Anabela Wuová tak se černovlasá a modrooká mladičká vědkyně asijského původu jmenovala, Michel se docela zamlouvala rozhodně je s ní větší zábava než z tím sucharem který je diplomat naštěstí ten je zalezlej na své ubikaci hned první den absolutně naštval Thomase a jí taky, ona naštěstí nemohla tak efektivně nechat projevit svůj vztek jako Thomas, on jen pohledem zdevastoval popelník a pak šel žonglovat všemi drobnýma předměty v tělocvičně. A pak tady byl včerejšek nikdy by neřekla že se jí oslava narozenin bude líbit, ale mariňáci jí dokázali udělat živou a zábavnou a každý pro ní něco měl většinou to byly jenom přání hodně štěstí a vzpomínková drobnost. Nejvíc jí ale dojal dárek který pro ní nechali udělat model Archangela a pod tím podepsáni všichni jak její posádka tak i Thomasovi pozemní síly které odcházeli a to nebylo všechno Thomas jí oficiálně udělil čestnou hodnost poručíka pěchoty jeho elitní jednotky „Krvavých Andělů“. Z jejich myšlenek jí vytrhla výstraha že se přiblížily k místu určeného na zahájení poslední fáze průchodu.

Najednou se z reproduktoru po celé lodi ozval hlas. „Posádko Archangela hodně štěstí.“

Thomas se usmál nad tím jak lidi z eskadry Země dokážou dodat všemu co dělají dramatičnost.

Thomas si povzdechl a podíval se na Michel a jen nepatrně kývnul hlavou. „Kapitáne vpřed!“

„Rozkaz pane, pane Harknesi vezměte nás dovnitř a pěkně zvolna.“

„Ano madam“ potvrdil kormidelník.

***

Archangel dosáhl okraje warp trhliny a v tu chvíli v záblesku světla zmizel prostě přestal na chvíli existovat na okamžik který se nedá ani změřit jakýmkoliv způsobem. A někde v jiné části vesmíru se zhmotnil a vyletěl z trhliny.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář